Studánka Páně
Njn, prázdniny už pomalu končí a neklamným znamením toho je, že už jsme zase byli v Horních Dubenkách, kam jezdíme pravidelně dvakrát do roka: ke konci srpna na bohoslužbu u Studánky Páně a na Vánoce , abychom nemuseli řešit mezirodinné spory, zda máme Štědrý večer strávit s mými nebo manželovými rodiči.
Co k tomu napsat... Vzhledem ke skutečnosti, že můj vztah k historii i církvi je naprosto stejný = prakticky nulový, vám můžu podat pouze jednu jedinou informaci: ve Studánce Páně pramení chutná voda a lze ji najít uprostřed lesů bohatých na houby ;o) Bohužel, toto tvrzení momentálně neplatí. Letos poprvé jsem viděla studánku téměř vyschlou. Nějaká voda v ní sice ještě zbyla, leč žabky se plazily v suchém korýtku, ve kterém jindy ze studánky odtéká voda dále do světa. A suchu odpovídala i úroda hub – těch pár babek se dalo leda tak přidat do polévky, jinak by se jich pět lidí nenajedlo.
Mno, tak tedy fotky:
Toto je kostel v Horních Dubenkách:
Jako pražačka jsem v dětství samozřejmě viděla nejeden pražský kostel, kam jsem se dostávala zejména s kroužkem, jehož vedoucí si kladla za cíl nahňácat nám do hlavy vědomosti o pražských památkách. Nikdy jsem se v nich necítila dobře, i když nepopírám, že občas jsem v nich ohromeně zůstala stát a s otevřenou pusou zírala kolem sebe (ehm, kdo nepostřehl, opakuji: v dětství). Se Zbyňkem jsem pak poznala několik vesnických kostelíků a i když poprvé jsem dovnitř vcházela se značnými rozpaky, ty se velice rychle rozplynuly. Ti lidé tam byli naprosto normální a nekousali :o), krom varhan dokonce vyhrávali též na kytaru (já vím, varhany jsou varhany a do kostela patří... ale kytara je kytara) a farář mluvil tak zajímavě, že bych mu skoro i uvěřila.
Nechodím do kostela často, vlastně dalo by se říct výjimečkně, prakticky vůbec, zvlášť od doby, co máme děti. Manžel našim harantům dovolí snad jakékoli řádění a jsou místa, ve kterých na to nemám nervy (a zbytečně se pak se Zbyňkem poštěkáme kvůli výchově dětí). Kostel mezi ně patří stejně, jako třeba vlak nebo samoobsluha. Setkání u Studánky Páně je ovšem v tomto směru ideální – jakmile se některé z dětí začne nudit, není problém je vzít kousek od lidí na cestu na sladké a šťavnaté ostružiny (ani ty letos nebyly :o( ) , tam nikoho neruší, a přesto slyším, co se u studánky povídá.
Tenhle loňský (?) záběr mi přijde o něco povedenější:
A ještě přihodím fotku našich dětí:
Letošní Hynek:
Loňská Lada... a menší část hub, kterou jsme nasbírali cestou ke Studánce:
A aby to nevypadalo, jako že na naše děti jenom spí a spí, tak ještě předpředloňská (???) Verča a Lady, studující církevní zpěvník:
Závěrem několik odkazů, protože nenasekat sem nějaké, tak to bych ani nebyla já :o)
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Horních Dubenkách
Studánka Páně na webu Telče
a ještě jednou Studánka Páně (tentokrát foto)
Chadimův mlýn (tady vždycky přespáváme, pokud v Dubenkách přespáváme... za bezdětna jsme tedy spali pod širákem, ale s dětmi jsem si vybojovala :o) zázemí)
[ 28.08.2007 ] [ ] [ Foto ]